Malý pejsek s velkým příběhem o tom, jak může člověk vedle druhého pomalu mizet — a nikdo si toho nevšimne.
Piškot je drobný čivaví kluk s hnědou srstí a zatočeným ocáskem. Na první pohled nenápadný pejsek. Jeden z těch, které život naučil hlavně tiše čekat a nepřekážet.
Žil po boku starého člověka, který se už dávno nezvládal postarat sám o sebe. A bohužel ani o něj. Shnilé zuby, bolest, zanedbané zdraví, neléčená kýla u zadečku… ale možná ještě horší bylo to, co nebylo vidět. Samota. Nezájem. Ticho. Piškot je nejistý, opatrný a uzavřený psík. Ne proto, že by nechtěl milovat lidi. Jen už si dávno přestal být jistý, že někoho vlastně vůbec zajímá.
Teď ale u nás začíná nová kapitola.
Má za sebou ošetření zoubků — nemocné zuby musely ven, bolest konečně mizí. Čeká nás ještě operace kýly, jen potřebujeme bezpečný rozestup mezi narkózami. A mezitím? Mezitím může Piškot pomalu hledat svůj skutečný domov.
Domov, kde nebude jen tím „někde vedle“.
Domov, kde si někdo všimne, že se bojí, že potřebuje vedení, že nechce být pořád jen nejistý. Že potřebuje čas, ale i pravidla, mantinely a jistotu v tom, co se bude dít a co se od něj jako od psa čeká. Že se učí věřit. Že se učí žít jako pes se vším, co k tomu patří. A že i malý, zlomený pejsek může jednou rozkvést do největší a nejvěrnější podoby psí lásky.
Piškot nehledá dokonalé lidi. Jen někoho, kdo už ho nikdy nenechá zmizet v tichu. Kdo o něj bude pečovat, bude ho vychovávat, bude s ním výletovat, bude ho prostě milovat. Vzhledem k jeho křehké a jemné povaze hledá domov bez malých dětí a velkého ruchu.
Piškot miluje procházky, je na nich milým společníkem. Až bude fit, určitě s radostí ujde nemalé kilometry. Společnost jiných pejsků nevyhledává, ale taky ji nijak neřeší. Věříme, že by mu vyrovnaný parťák mohl být po zodpovědném seznámení dobrou životní oporou. Vztah k ostatním zvířátkům nemáme ozkoušen. Piškotek se zatím velmi nerad nosí, výšky a uzavřené prostory opravdu nemá rád.
