Popis
Jedna polovina vypráví o tom, že byla úředně odebrána majitelce, o problémech, které nakonec musely řešit úřady. Ta druhá polovina sedí právě teď u nás v útulku. Klidně čeká, až jí připnete vodítko. Netahá. Nevyhledává konflikty. Bez problémů zvládá manipulaci, veterinární ošetření i běžnou péči. Miluje lidi, přitulení, společnost. Je něžná, laskavá a překvapivě jemná. Miluje procházky, jízdu autem, i odpočinek vedle vás.
A člověk si pak musí položit otázku.
Kolik dobra a kolik zla je vlastně v každém z nás?
A kolik z toho patří skutečně nám?
Psi se nerodí jako problémoví. Ani jako dokonalí. Jsou zrcadlem prostředí, pravidel, zkušeností a lidí, kteří je vedou. V rukou zodpovědného člověka může vyrůst sebevědomý a bezpečný parťák. V rukou nezodpovědného člověka se může stát nebezpečím i pes, který měl všechny předpoklady být tím nejlepším kamarádem.
Půlka je pes typu bull. A právě proto by bylo nefér tvrdit, že na tom nezáleží. Síla je dar i závazek. Ve správných rukou je radostí. Ve špatných rizikem. Jenže když dnes poznáváme Půlku, vidíme především fenku, která se s každým mazlí. Fenku, která si užívá obyčejné procházky. Fenku, která hledá blízkost člověka. Fenku s obličejem rozděleným na dvě poloviny, ale se srdcem, které je celé.
Možná není náhoda, že Půlka na fotografiích nosí andělská křídla. Některá jsou bílá, jiná černá. Stejně jako příběhy, které si o psech vytváříme. Stačí pár vět, pár drbů ze sídliště, jedno úřední rozhodnutí a z anděla je v očích lidí padlý anděl. Jenže pravda bývá schovaná hlouběji. V každém z nás žije světlo i stín. A u psů často záleží především na tom, kdo drží jejich osud v rukou. Půlka nám každý den připomíná, že někdy stačí změnit člověka kolem psa, aby mohl zazářit ten lepší kus jeho příběhu.
Půlka je zcela fyzicky, psychicky i úředně připravena odjet domů. K někomu, kdo pochopí, že minulost nemusí určovat budoucnost. K někomu, kdo ví, že dobrý pes potřebuje dobrého člověka.
